Muze se hodit

1. Rozhodnete-li se cestovat autem, vyuzijte informaci na internetu. Na nem ma sve domovske stranky zhruba 40 autopujcoven (jejich seznam mohu poskytnout). Neni nic pohodlnejsiho, nez si z tepla domova vybrat auto, ktere se stane vernym sluzebnikem na vasi ceste po Novem Zelandu.

Ceny aut zacinaji podle sezony na NZ$ 25. Kvalita je ruzna, z mnoha cestopisu se dozvite o rade problemu, ktere vas u pujceneho auta, predevsim v nizsi cenove kategorii, mohou potkat. My jsme meli k dispozici Chrysler Neon z roku 1996, se kterym jsme byli maximalne spokojeni.

Existuji autopujcovny, ktere maji sve pobocky na obou ostrovech. Odpada tak problem s prepravou pujceneho auta mezi ostrovy. Tyto pujcovny funguji tak, ze na Severnim ostrove mate auto z vybrane kategorie, pri trajektu jej nechate na parkovisti a na druhem ostrove si vyzvedete jine auto z teze kategorie. Vyhodou teto sluzby je, ze usetrite nemaly peniz za trajekt.

Kdo radeji cestuje stopem, tak ten podle slov mych znamych, neni na Novém Zélandu problém. Jediné jeho úskalí je v tom, ze kdyz se budete pohybovat v méne obydlených oblastech (napr. v okolí MtCook), muze se stát, ze se nekam nedostanete zrovna podle plánu.

Dalsi moznosti je zakoupit si autobusovy prestupni listek. Tady zase plati, ze se dostanete pouze tam, kam jezdi autobus. A dal stopem nebo pesky. Veskere informace se daji najit na internetu.

Cestovat vlakem muze byt docela zajimave. Zeleznicni sit neni nikterak husta, rekla bych, ze tady funguje celkem jedna zeleznice ze severu na jih a druha z jihu na sever (samozrejme mezi obema ostrovy). Zazitkem by ovsem mohla byt cesta z Christchurch na vychodnim pobrezi Jizniho ostrova do Greymouth na zapadnim pobrezi Jizniho ostrova. Tato trat se nazyva Tranz Alpin (http://www.tranzscenic.co.nz) a vede stredem Jizniho ostrova, kde pres Arthur's Pass prekonava Jizni Alpy. Tato trat je povazovana za nejmalebnejsi zeleznici na svete.

2. Internet vam muze poslouzit i pri rezervaci lodniho listku na trajetk. Mezi obema ostrovy existuje denne nekolik lodnich spojeni, ktere poskytuji dve lodni spolecnosti. Na jejich domovskych strankach (http://www.interislandline.co.nz) lze najit krome lodniho radu taky prehled cen a slev. Obecne plati, ze cim drive si rezervujete lodni listek, tim vyssi mate slevu. A to nemalou. Na druhou stranu jste pak vazani presnym terminem odpluti trajektu a proste jej musite stihnout. To se ovsem muze ukazat jako problem, protoze az budete na Novem Zelandu, zjistite, ze je tam tolik veci k videni a tolik sportovnich aktivit, ze nebudete vedet, ceho se driv vzdat.

3. Ubytovani je ten nejmensi problem. Kdo dava prednost strese nad hlavou, tak ma na vyber mezi nekolika ubytovacimi moznostmi. Oblibenym jsou tzv. backpackery, coz jsou turisticke ubytovny, kde se cena pohybuje od NZ$ 20. Podle vybaveni backpackeru muzete bydlet v mistnosti s deseti dalsimi lidmi nebo jen po dvou. V kazdem pripade je to vhodne misto pro setkani s ostatnimi cestovateli a pro vymenu zazitku. Prehled backpackeru se da najit i na webu, krome toho pruvodce Lonely Planet u kazdeho mesta dava prehled o ubytovacich moznostech vcetne cen (ktere se od skutecnosti mohou drobne lisit).

Strechu nad hlavou vam poskytnou i kempy, o kterych se vice rozepisuji na strance DOC a kempy.

4. Spojeni s domovem a znamymi neni problem. V kazdem vetsim mestecku je aspon jedna internet kavarna nebo aspon na informacnich strediscich je pristup na internet. Pokryti uzemi Nového Zélandu signálem mobilního operátora je velice sporé, prece jen v horach (ktere jsou tady na kazdém kroku) to zas az tak dobre nejde. SMS do Cech stoji 20 centu a neni problem si zakoupit Vodafone SIM kartu.

5. Zvírata, o kterych se budete domnivat, ze se jedna o tulene, jsou ve skutecnosti lachtani (anglicky je pro obe vyraz "seal"). Mohlo by se zdat, ze mezi temito dvemi zastupci zivocisne rise neni zadny rozdil. A prece, a to jsme zjistili az po navratu do Cech, kdy jsme byli celi nesvi, ze nevime, co jsme tam vlastne videli. Takze - hlavni rozdil je ten, ze tuleni ziji na severni polokouli a lachtani zase na jizni. Takze je jasne, za na Novém Zélandu tulene nepotkate. Dalsimi rozdily jsou: lachtani maji usni boltce, spicaty snupacek a zadni ploutve dokazi ohybat tak, ze po nich mohou chodit. Vsechny tyto znaky u tulene chybi. (Nebo je to naopak?)

6. Pri cestovani v nezmanych krajich se hodi mapy. Prvni sbirku map, planku a informacnich brozurek jsme nashromazdili jeste na letisti. Zcela zdarma na vas cekaji v informacich. Dalsimi ulovky jsme se mohli pochlubit predevsim z trajektu, na lodi totiz nechybela prepazka informacniho strediska. Jako velmi uzitecne se ukazaly mapy Jasons. Ty jsou usporadany podle jednotlivych regionu a k orientaci staci. Rozhodne se nam nepodarilo sehnat nic, co by se byt jen vzdalene podobalo automape a uz vubec ne nic podobneho turisticke mape. Na cestovani autem a orientaci na silnici (cislo silnice, krizovatky, mosty apod.) se ovsem jako nejvhodnejsi ukazaly mapky v pruvodci Lonely Planet, minimalne co se podrobnosti tyka. Jejich nevyhodou sice je, ze jedna oblast je zmapovana na vice stranach bez vzajemne vyznacenych souvislosti, ale nic lepsiho se nam nepodarilo sehnat. V informacnim stredisku v Motueka v Abel Tasman NP jsme sice na zpatecni ceste narazili na neco, co se podobalo velmi podrobne automape, ale shodou okolnosti se to tykalo Aucklandu a okoli.

Ve vsech horskych a turistickych oblastech, cili vsude tam, kde jsou vyznacene tracky, se na informacnich strediscich daji sehnat pouze orientacni planky (v lepsim pripade se to da nazvat mapkou) zhruba popisujici cestu. Nutno ovsem uznat, ze veskere cesty byly v terenu perfektne oznacene. A kdo se jich drzel, nemel sanci zabloudit.

7. Cestovatel na Novém Zélandu nemusí mít obavy pred zízní. Vsechny kempy samozrejme oplyvaji zdrojem pitné vody. nechcete-li byt odkazani na kvalitu pitne vody v kempu, muzete si ji koupit v obchodaku, treba v petilitrovem baleni. Nocujete-li na tracku (at uz v hut nebo na miste vyhrazenem pro stany), i tady se obvykle nachazi zdroj pitne vody. Vetsinou to byva jen sud s destovou vodou, kterou je potreba dle pokynu bud prevarit nebo pouzit desinfekcni tablety. Proto si je radeji vemte s sebou.