|
Letiste
v Aucklandu není nikterak velké, odletová hala splývá s priletovou, lidi se na vás usmívají, na zemi nenajdete smítko
necistoty. U kazdeho odpadkoveho kose vidite ovsem velke upozorneni zadajici vas, abyste vyhodili veskere dovazene potraviny.
Novy Zeland jako ostrovni zeme ma totiz prisna bezpecnosti pravidla co se dovozu potravin tyka. Ten je totiz zakazan.
Chrani si tak svoji nadhernou zemicku pred zavlecenim nejruznejsich skudcu a chorob. Kdysi si takhle na ostrov dovezli z
Australie oposumy, se kterymi si nyni nevi rady. A to jsou tato zviratka v Australii prisne chranena. Dalsi ukazka bezpecnosti
nas cekala tesne pred opustenim celni zony. Podle ocekávání nám zkontrolovali
podrázky treckových bot a usoudili, ze jsou dostatecne cisté na to, aby slapaly po novozélandských chodnících, silnicích,
plázích a horských cestách. No jeste aby ne, kdyz je Tomas
pul hodiny pred pristanim cistil na zachode v letadle. Stan nam byl ovsem odebran se slovy: "Za pet minut si jej vyzvednete
tamhle u toho okynka, musime jej vydesinfikovat" a dostali jsme listecek s cislem. K okynku jsme prisli samozrejme drive,
kdo by taky sledoval hodinky. A stan tam jiz cekal pripraveny a netknuty. Nemame sebemensi tuseni, co se s nim za tak
kratkou chvili mohlo dit, kazdopadne kdo se vypravite na Novy Zeland, nepodcenujte cistotu svych podrazek a dalsiho turistického
vybaveni, nevite, co vas muze potkat.
Primo na letisti jsou turisticke informace. A taky McDonald,
hospoda, nekolik novinovych stanku, knihkupectvi, nic neobvykleho az na ty informace a k tem jsme si to rovnou namirili. Bylo
pet hodin odpoledne a my jsme nemeli tuseni, kam na noc slozit hlavu. Navic se na nas zacala podepisovat unava z dlouheho
letu - z Prahy jsme odletali ve ctvrtek v podvecer a ted byla sobota. Na informacich jsme se nejdrive snazili vyuzit nastenek,
na kterych nejruznejsi ubytovaci zarizeni nabizeji sve sluzby. Muze se tady pouzit i bezplatny telefon a zavolat primo do
vybraneho hotelu, kempu nebo backpackeru. Vzhledem k tomu, ze nekolik turistu pred nami, kteri tyto telefony primo oblehali, jen
nestastastne kroutilo hlavami, usoudili jsme, ze takhle to asi nepujde. Proto jsme se obratili primo na urednika za pultem.
Ten nam nabidl ubytovani v nove otevrenem backpackeru za cenu 25 dolaru (novozelandskych) na jednoho. Pry to je jedina
volna moznost dnesniho ubytovani, neb se hraje kriket a to je prece vsude plno. Pouceni - nejezdete do Aucklandu v sobotu,
pokud nemate zajisteto ubytovani. Pak by se lehce mohlo stat, ze budete spat nekde v parku na lavicce. Ne ze by to neslo,
ale po nekolika hodinach v letadle clovek prece jen da prednost posteli a teple vode. My jsme se dlouho nerozmysleli a hned
jsme si do hotylku zavolali a ohlasili nas prichod. To jen tak pro jistotu.
Hned u vychodu z letiste je stanoviste shuttle busu. Je to minibus
pro asi tak 12 lidi, ktery vas za 12 dolaru na jednoho odveze z letiste kamkoliv. Vcetne zavazadel, pro ktera ma vozik. Tak
jsme se svezli k nasemu backpackeru, ktery se podle adresy ukazal byt pravdepodobne umisten v byvalem kine, coz nas ze
zacatku trosku zmatlo. Dokonce to zmatlo i ridice shuttle busu, ktery Olousovi strcil do ruky mobil, at si do backpackeru
zavola, jestli to je ono. Ano, bylo to ono. Nakonec se ukazalo, ze uvnitr tohoto vyslouzileho kina je umistena bestialni horolezecka
stena a backpacker je jen takova vedlejska. Majitel jeste behal po okolnich obchodech a shanel matrace a povleceni, vzdyt
prece dnes oteviral a vsechno co mel, bylo par dvoupatrovych posteli, ping pongovy stul a koupelnu s teplou vodou.
Trosku jsme se dali do poradku a vyrazili do okoli sehnat neco k jidlu.
Bylo uz k veceru, okolni obchudky uz pomalu zaviraly, ale podarilo se nam koupit chleba (toustovy, jaky jiny) a cottage cheese
s flaskou vody. Na nic jineho jsme nemeli nejak naladu. Kousek od backpackeru jsme objevili park, primo na upati MtEdenu,
kde jsme povecereli a po navratu do backpackeru jsme padli do posteli jako podtate stromy. Ubytovna se mezitim ponekud zaplnila,
potkali jsme tady mimo jine par z Mnichova. Ti nas trosku zaskocili otazkou, jestli jsme z Ceske republiky nebo Ceskoslovenska,
ale nemeli jsme silu jim vysvetlovat rozdil. Dalsimi spoluobyvatelkami byly tri holky z Holandska a dalsich asi 8 lidicek,
ale s temi jsme se nestihli bavit, ponevadz jsme usnuli jako mimina.
|
