|
Dlouha cesta k protinozcum se na nas podepsala opravdu dosti vyrazne. Spali
jsme dlouho, velmi dlouho. Vzbudili jsme se neco kolem devate.
Po lehke snidani, kdy jsme zlikvidovali cokoladu z letadla, jsme se vydali pro
rezervovane auto. Vyuzili jsme sluzeb MacDonalds Halligan Motors,
coz je firmicka, ktera se krome prodeje novych automobilu zabyva i prodejem ojetin. A aby auta, zarazena do tohoto typu prodeje,
nestala jen tak zbuhdarma na dvore, vyuzivaji je k pujcovani. Jejich webovou stranku jsme nasli nekde na internetu a jeste
z domu jsme si u nich zarezervovali jedno auto. Byl to Chrysler Neon z roku 1996, samozrejme s automatickou prevodovkou.
Pri hledani vhodneho dopravniho prostredku, ktery by nas bezpecne a
bez potizi provezl po obou ostrovech, jsme oslovili asi 40 pujcoven aut. Jejich nabidka se vice mene opakovala. Nejlevnejsi
auta (v prumeru 35 novozelandskych dolaru za den) se pohybovala v kategorii tridverovych prtavych priblizovatek. Nakonec jsme
nekde objevili vyse uvedenou "pujcovnu".
Auto jsme si tedy rezervovali po internetu, ktery se pri planovani nasi
cesty ukazal vedle pruvodce Lonely Planet jako nepostradatelny pomocnik. Pri rezervaci bylo potreba dat k dispozici cislo
bankovni karty, aby se mohla zaplatit zaloha na auto. Chvilku jsme si tento krok rozmysleli, prece jen to v sobe nese urcita
rizika. Nakonec jsme toto riziko podstoupili. Pri rozhodovani hraly roli dve skutecnosti:
-
Vsechny oslovene autopujcovny tento krok vyzadovaly - z toho jsme usoudili,
ze to je naprosto bezne a pouzivane, takze je ani nenapadne, ze byste kartu nemeli.
-
O Novem Zelandu se tvrdi, ze patri k nejbezpecnejsim mistum na Zemi, tak proc
by zrovna nas nekdo chtel okrast.
Cesta za autickem vedla podel jedne z nejhlavnejsich ulic Aucklandu. Po leve ruce
jsme mijeli nejvysi kopec-MtEden, coz je ve skutecnosti vyhasla sopka.
|
| Auckland - MtEden |
Slunicko hralo, pomalu jsme zacinali litovat, ze jsme nevyrazili v kratasich,
inu jeste jsme poradne nemeli v oku chovani pocasi na opacne polokouli. Taky uz se nam zdalo, ze jdeme nejak moc dlouho. A
tak jsme na kazde krizovatce vytahli mapu a zkoumali, kde vlastne jsme. Nakonec jsme misto ocekavane pulhodiny putovali hodinu,
ale autosalon jsme s uspechem nasli.
Cekaly tam na nas klice od auticka, kteremu jsme jeste doma zacali rikat Zabak.
Kdo nevi proc, at se podiva na obrazek.
|
| Chrysler Neon |
Krome klicu na nas cekala pripravena smlouva, stacilo doplnit pouze císla ridicáku,
pasu, doplatit zbytek a mohli jsme vyrazit. Auto melo automatickou prevodovku (aspon nebyl problém s radící pákou) a
melo správne orientované pácky u volantu, tj. blinkr na levou ruku a sterace na pravou. Obvykle to u aut s volantem na
pravé strane bývá presne naopak a to pak ubohý Evropan míst o blinkru porád stírá a naopak.
Z parkoviste se Tom správne zaradil na levou stranu vozovky a vyrazili jsme za nákupem potravin. To jsme taky zvládli
a po mensím zmateném popojízdení na parkovisti jsme opatrne vyrazili k nasemu backpakeru pro batohy.
Zpátky v backpakeru jsme vyuzili toho, ze se jednalo o horolezecké útociste a zjistili
jsme, kde se dá koupit plynová bomba na varení. A tak nás vzápetí cekala cesta do centra nejcentrovatejsího, na ulici Queens
Road, coz je nejhlavnejsí ulice Aucklandu. Outdoorovy shop jsme nasli celkem bez potizi, problemem se spise ukazalo parkovani.
Nakonec jsme nechali auto pohozene jen tak u chodniku, Olouse v nem, aby hlidala, a Tomas valil pro varic.
|
