K Dunedinu príléhá Otago Peninsula, kde zije nekolik vzácných prírodních druhu a návstevník se muze dostat témer az do jejich bezprostrední blízkosti. Zlutoocí tucnáci se delí o pláz s lachtany, kormorány nebo nejmensími tucnáky na svete - modrými tucáky. Nad jejich hnízdy a hlavami zvedavých navstevniku se majestátne vznasi plachtici albatros kralovsky. Taky se zde nachází hodne zahrad a mimo jiné i Larnach Castle, jediná stavba podobného typu na Novém Zélandu (http://www.larnachcastle.co.nz). A tak jsme dnesní den venovali toulání po Otago Peninsula, návstevám zahrad a hledáním tucáku.

První zastávkou na nasí okruzní ceste po poloostrove byla Glenfalloch Woodland Garden, která je proslavená predevsím rododendrony a azalkami, a kde se (podle pruvodce) zdomácnelí ptáci docela klidne procházejí po trávnících mezi návstevníky. Bylo pomerne brzy, zatazeno a vubec nejak posmourno a tak není divu, ze jsme tady byli naprosto sami. Relaxující procházka mezi neznámými stromy a keri, v bylinkové zahrádce, se zpívajícími ptáky nad hlavou, zurcícím potuckem pod nohama, to vubec nebyl spatný zacátek dne.

Dalsí krátkou prestávku jsme udelali v zahradách Larnach Castle. Zámek nechal postavit William Larnach, královský ministr, financník, bankér a obchodní baron, pro svoji milovanou první zenu Elizu Jane Guise. Stavba zacala v roce 1871 a pokracovala následujících 5 let, kdy na ní pracovalo 200 lidí. Po nastehování rodiny a po následujících 11 let zde dále pracovalo mnozství nadaných evropských remeslníku, aby zkráslili interiéry zámku prvotrídním materiálem z celého sveta. Na zámku je 43 pokoju a velký tanecní sál, ve kterém je dnes umístena restaurace a jejíz soucástí je i tanecní parket.

Na samém konci poloostrova je Taiaroa Head, kde sídlí velká kolonie albatrosu královských, nejvetsích morských ptáku na svete, jejichz rozpetí krídel je az tri metry, rychlost letu pak az 115 kilometru v hodine a za rok dokáze nalétat kolem 190 tis.kilometru. Tato kolonie je jedinou kolonií hnízdící na pevnine na celém svete.

Albatrosi vetsinu svého zivota stráví na mori a na pevninu se vracejí pouze v období hnízdení a výchovy mládat. Královský albatros zacíná hnízdit ve stárí asi deseti let, jeden pár vychová jedno mláde pouze jednou za dva roky. Jejich prirozene nízká reprodukcní schopnost v kombinaci se zmenami klimatu a prostredí je ciní velmi zranitelnými. Na jejich úbytku se rovnez podepsalo rybarení. V soucasné dobe se severský královský albatros radí mezi ohrozené zivocichy.

Rovnez je tady umístena Armstrong Disappearing Gun. Delo, které bylo vyrobeno, aby odrazilo Ruskou invazi v roce 1880 a pozdeji bylo pouzito pri obrane zeme v obou svetových válkách (my jsme ho ale nevideli).

Nase první setkání s mistni divokou zvírenou bylo setkání s lachtany. Na plázi Pilots Beach pod ochranou majáku je jejich kolonie. Tato je sice od cesticky vedoucí ke kamenum na brehu s vyhrívajícími se zvíraty oddelena plotem, ale presto se nekterí povalovali prímo na ceste. A tak jsme se mohli podívat do ocí odpocívajícího lachtana ze vzdálenosti asi 3 metru.

V tráve nedaleko cesticky nás jiz poucení turisté upozornili na malou díru do zeme. A bylo tam zvírátko. A bylo malé. A byl to ptácek. A bylo to mláde tucnáka modrého.

V informacním stredisku na vrcholu Taiaroa Head jsme se dozvedeli, ze kolonie tucnáku je nejlepsí navstívit s pruvodcem (bodejt by ne, kdyz se za to platí). Ale to my jsme rozhodne nemeli v úmyslu pozorovat tucnáky s haldou jiných turistu. Nakonec nám nevrlá DOC paní za pultem rekla, kde muzeme videt tucnáky i bez pruvodce. Bylo to na Sandfly Beach. Ale prý nesmíme k nim chodit moc blízko, a ze se nesmíne divit, ze vypadají jako nemocní, protoze zrovna mení perí, a ze se máme z pláze vrátit za svetla, protoze bychom tam mohli zabloudit. No, byla to hodne starostlivá paní, nevím ale, jestli se víc bála o nás nebo o ty tucnáky.