Prvních pár dnesních kilometru jsme projízdeli MtAspiring NP. Stále jsme se drzeli reky Haast, uzívali výhledu na skalnaté stíty hor, sem tam vykukující ledovce, zalesnená údolí lákala k procházkám, pruzracné rícní bazénky zase k vykoupání (az na tu ledovou vodu). No jedním slovem pohádka. Taky jsme se uz naucili, ze kdyz je u silnice ukazatel k nejaké prírodní kráse, tak není dobré jej minout jen tak bez povsimnutí. A tak jsme se mohli tesit z nádhery vodopádu Thunder a Fantail Falls. Národní park MtAspiring jsme opustili v mestecku Makarora. Zrovna se tady chystala skupinka turistu na vyhlídkový let nad MtAspiring NP, Fiordland a kolem MtCook. Letadýlko bylo malinké, jako startovací dráha poslouzilo kus louky, ale letuchtiví turisté nedávali najevo zádné obavy. Pravda ovsem je, ze pouze a jedine z letadla se dá prehlédnout celá nádhera této cásti Jizního ostrova. Fjordy totiz nejsou vubec prístupné autem (az na Milford Sound) a jediná moznost jejich poznání je po vlastních nohou (nebo letadlem).

Z Makaroa nás cesta vedla po brehu jezera Wanaka (http://www.lakewanaka.co.nz) a asi tak v jeho polovine prekrocila síji k jezeru Hawea. Jezero Hawea je 35 km dlouhé a 410 m hluboké. Jeho hladina byla v roce 1958 zvednuta o 20 m, aby dodávala dulezité kubíky vody elektrárnám vybudovaným níze na rece. Hladiny jezer byly jako zrcadla, v kterých se odrázely okolní kopce a zasnezené vrcholky hor, slunícko svítilo, foukal studený vítr a krajina se najednou jakoby mávnutím kouzelným proutkem zmenila z lesu na stráne pokryté trsy trávy a kosodrevinou, mnohdy vyuzívané jako pastviny. Na spodním konci jezera Wanaka lezí stejnojmenné mesto, prírodní ráj plný dobrodruzství a vzrusení. Rybarení, vyhlídkové lety, turistika, tenis, jízda na koni, heliskiing, rýzování zlata to vsechno nabízí okouzlující okolí jezera Wanaka. Na tomto území se také nasly pozustatky ptáka moa.

 

Na jizním konci jezera na okraji stejnojmenného mestecka nás upoutal Puzzle World a Great Maze (Labyrinth) (http://www.puzzlingworld.com/). Tak jsme si tam dali pauzu a sli si zahrát. Puzzle World sestává ze ctyr vezí postavených tak, ze se zemí svírají úhel 15°. Uvnitr jsou instalovány hrátky typu: kulecníková koule se na kulecníkovém stole kutálí do kopce, voda v trubkách tece do kopce, Olous na zidli s kolecky taky jede do kopce apod. Dále je tady místnost se sádrovými podobiznami významných osobností, napr. Einsteina. Kdyz se clovek na ne díval, vzdycky se oci onoho dotycného otácely za ním. Docela jsme si tyto blbustky uzili.

 

Jako dalsí krok za dobrodruzstvím nás cekalo bludiste. Za posledních nekolik let se novozélandané zbláznili do bludist. Taky na tom vydelávají hezké peníze jako na exportním artiklu. Bludiste ve Wanaka je první ze vsech. Má 4 veze (zlutou, cervenou, modrou a zelenou), které se mají postupne najít. Soucástí bludiste jsou i mosty, které se musí pouzívat, aby se vubec dalo k vezím dojít. Cesta bludistem je dlouhá 1,5 km, ale turisté zde vetsinou ujdou daleko víc (informacní cedule na zacátku bludiste hovorila o az 5ti kilometrech). Najít veze nebyl zas az takový problém, to byla chvilka. Problémem bylo najít cestu ven. Zoufalství Vilibaldu postupne narustalo, kdyz jsme vedeli, kde presne východ z bludiste je a ne a ne se k nemu dostat ani po 20 minutách hledání.

Nakonec se ale podarilo z bludiste uniknout a my jsme se mohli zastavit jeste na starých rímských toaletách. Byla to místnost, podél jejichz sten byly drevené lavice s pravidelne rozmístenými dírami pro vykonání potreby. Místnost koncila obrazem, priblizujícímu úcel této místnosti zobrazením sedících lidí.

Cestou z Wanaka do Queenstown jsme narazili na sídlo a jedinou kancelár na svete spolecnosti Adventure Consultants (http://www.adventureconsultants.co.nz/). Tato spolecnost porádá expedice do celého sveta a garantuje jejich úspesné absolvování. V jejich nabídce se objevuje rovnez zdolání nejvyssí hory sveta MtEverestu. Tato výprava se jim ovsem vymstila v roce 1996, kdy na ní zemrel krome témer celé výpravy i sám zakladatel spolecnosti.

Cesta ubíhala dále pustou krajinou, nikde ani zivácka, kolem dokola jenom holé kopce, az najednou nekde v dáli zacala probleskovat vodní hladina. A to bylo jezero Wakatipu, na jehoz brehu se rozkládá mesto Queenstown (7.500 obyv.). Toto mesto a prilehlá oblast jsou povazovány za centrum dobrodruzství na svete. Zacalo to vse vynalezením bungee jumpingu a jeho komercním vyuzitím. Od té doby tady vznikají stále nové a nové aktivity a blázniviny a ruzne se kombinují. Výhodou mesta je, ze se nachází na brehu nádherného jezera obklopeného prstencem pohorí Remarkables. Dá se tady podnikat cokoliv od vodních sportu pres turistiku az po zimní radovánky. Mesto bylo zarazeno mezi 20 nejlepsích mest na svete, které stojí za to navstívit. Anketu organizuje prestizní casopis o cestování Conde Nast Traveller a Queenstown se zaradil po bok mest jako Víden, Paríz, Hongkong nebo Londýn.

V Queenstown jsme pouze utisili zaludky, které si zpívaly hladovou písnicku, a spechali jsme dál do TeAnau, výchozího bodu pro Kepler Track v oblasti Fiordland (http://www.fiordland.org.nz/).

Fiordland je jedna z nejdivocejsích oblastí jizní polokoule. Je tvorena horami se snehovými cepicemi, ledovci, hlubokými jezery, nedotcenými lesy, stránemi zarostlými pouze trsy trávy nebo kosodrevinou. Díky izolovanosti oblasti je zde mnoho endemických druhu rostlin a zivocichu. Jenom z rostlinné ríse je tady na 700 endemických druhu. V roce 1948 zde byla znovuobjevena nelétavá slepice takahe. Jsou tady chráneny i nejruznejsí druhy hmyzu, ovsem krome zravých sandflies. Fiordland se rozkládá na plose 3,75mil akru a je tak nejvetsím národním parkem na Novém Zélandu a soucasne patrí mezi nejvetsí národní parky sveta.

Oblast je proslavená svými nekolikadenními tracky (podrobnosti o vsech tracích na Novém Zélandu, jako napr. huts, poplatky za noc, trasy, casové údaje mezi jednotlivými úseky,... jsou na stránkách DOC http://www.doc.govt.nz). Nejznámejsí z nich je Milford Sound Track a je vyprodán na nekolik mesícu dopredu (http://www.milfordtrack.com/). Kdyz jsme tady byli my, byl obsazen do 11.dubna. Chteli jsme si projít Kepler track, ale bohuzel se proti nám spiklo pocasí a predpoved hlásila 4 dny destu. Ne ze by nám pár kapek deste nejak zvlast vadilo, ale dívat se z nekolikatisícové nadmorské výsky do údolí plných mraku, to zas nic moc. Rozhodli jsme se proto pockat do rána a definitivne se rozhodnout az zítra. Na noc jsme si vybrali dalsí DOC kemp, tento byl ukryt v lese na brehu jezera TeAnau, vybaven pouze kadibudkou a jmenoval se Ten Mile Bush. Jezero TeAnau je ledovcového puvodu a na západní strane se na trech místech zakousává hluboko do zalesnených brehu. Je 417 m hluboké, 53 km dlouhé a na svém nejsirsím míste je 10 km siroké. Tyto míry jej ciní druhým nejvetsím jezerem na Novém Zélandu, hned po jezeru Taupo. Jezero a mestecko na jeho jicním konci jsou pojmenovány po jeskyních TeAna-au, které se nacházejí na jeho západním brehu.

Zbývající cas pred ulehnutím jsme strávili cestou do Milford Sound, o kterém Rudyard Kipling rekl, ze to je osmý div sveta, a zpet. Z TeAnau do Milford Sound vede silnice, která prochází krajinou mnoha tvárí. Nejdríve vede po brehu jezera TeAnau, míjí pastviny a za sebou zanechává údolí, norí se do bukových lesu, ve kterých jsou na okraji krisálových jezer ukryta malebná zákoutí (napr. Mirror Lakes), pomalu stoupá do hor, kde vás obklopují majestátní skalnaté vrcholky, mezi kterými zurcí vodopády a v sedlech zárí ledovce a po zdolání neosvetleného 1200 m dlouhého Homer Tunnel padajícího do neviditelné hloubky vás po chvíli opet pohltí hluboké lesy, aby vás nakonec uchvátil 330 m hluboký Milford Sound, na jehoz lesklé hladine se jako v zrcadle shlízí 1710 m vysoký Mitre Peak, který je nejvyssí horou sveta, která se zvedá prímo z more. Skoda jen, ze pri nasí návsteve se trochu cudne halil do mraku.